Propojování profesionálního sportovního světa s tím hobby, tak to je mimo jiné jedna z myšlenek seriálu Milada Tour. Začínající běžci u nás mohli v minulosti běžet po boku olympioniků, elitních českých běžců a již za pár týdnů na Winter Milada Run budou mít běžci možnost porovnat síly s profesionálním špičkovým triatlonistou. Na jedné z našich zimních tratí poběží Jakub Langhammer, který závodil snad na všech kontinentech a atakoval světovou triatlonovou špičku. Je nám ctí přivítat Kubu i u nás.
JAKUB LANGHAMMER
Ironman, profesionální triatlonista, jeden z nejlepších v naší republice, trenér, tatínek malé Sofinky, manžel – to je Jakub Langhammer. Po letech strávených mezi triatlonovou špičkou v Austrálii se vrátil zpět domů na sever Čech a vy ho máte jedinečnou možnost vidět u nás na Winter Milada Run. Kuba je totiž i vynikající běžec. Jeho časy v rámci triatlonových závodů by mu s přehledem vynesly ovace i mezi čistokrevnými běžci. A ještě jedna vlastnost je pro něj charakteristická – skromnost. Úplně obyčejný kluk, žádné hvězdné manýry, sportovní dříč.
Kubo, jsme rádi, že ses rozhodl u nás běžet. Závodil jsi někdy vůbec čistě jenom v běhu? Nebude ti na Winter Milada Run chybět plavání a kolo?
Děkuji moc za pozvání! Před pár lety jsem si zpestřoval přípravu různými běžeckými závody a hodně mě to bavilo. Loni jsem v tomto období neměl čas a náladu na závodění, ale v letošním roce si to chci vynahradit a moc se těším! Za celý rok mám plavání a kola až nad hlavu, tak se těším na změnu.
Jaké jsou tvé zaběhlé časy na 10 km, půlmaraton a maraton?
Přiznám se, že tyhle časy vůbec nevím. Nikdy jsem čistou vzdálenost neběžel, vždy to bylo při triatlonu, kdy jsem za sebou měl již plavání a kolo. Při polovičním Ironmanu (1,9km plavání – 90km kolo – 21km běh) mám nejlepší čas 1:14 na půlmaraton. Maraton jsem běžel prvně při dlouhém Ironmanu v polovině října 2021. V juniorském věku jsem pár sezon závodil za atletiku Litvínov – ufff to je už hrozně dááávno.
Za jaké umístění na Winter Milada Runu bys byl rád? Znáš vůbec běžecké soupeře tady v kraji, když si tolik let žil v cizině?
Domácí scénu moc nesleduji, ale rád jí poznám. Dříve jsem se hodně předháněl s Alešem Filingrem, ale to bylo v juniorských kategoriích. Každopádně když stojím na startu, tak chci být nejlepší a snad to potvrdím i na Winter Milada Run. Současně musím říci, že moje sportovní vrcholy jsou vždy až v létě, na triatlonových závodech. Tyhle zimní běhy beru jako zpestření přípravy.
V současné době pracuješ jako učitel a běžecký trenér. Běhají tvoji svěřenci u nás na Milada Tour?
Ano, zrovna letos tam posílám dva svěřence, kteří rozhodně nebudou chtít být do počtu. Mám ještě pár želízek v rukávu, ale uvidím, jak se budou cítit a v jaké budou náladě.
Co považuješ za svůj největší sportovní úspěch? Co ti ve tvé sportovní sbírce ještě chybí – čeho bys chtěl dosáhnout?
Úspěšný beru rok 2019, kdy jsem se dokázal pravidelně umisťovat v TOP5 na velkých mezinárodních závodech mezi profesionály. Dokonce jsem se v Malajsii dostal na třetí místo, kterého si při stále větší konkurenci vážím čím dál tím více. Letos jsem navíc poprvé vyzkoušel dlouhého Ironmana (3,8km plavání – 180km kolo – 42km běh) a rozhodně nedopadl podle mých představ, takže mám dost důvodů se vrátit zpět, být konkurenceschopný a třeba jednou se kvalifikovat na MS na Hawaji. Rád bych ještě jednou prožil sezonu pravidelných TOP5 umístění mezi profesionály, ale každým rokem se výkonnost soupeřů posouvá obrovským krokem, který při plném pracovním úvazku a rodině nemohu učinit.
Máš za sebou Ironmana, určitě umíš „sportovně trpět“. Jak bys lidem poradil, aby tu sportovní bolest, když už nemůžou, nejde to, zvládli?
Úplně na začátku musí být radost a chtíč něco dokázat. Bez toho na start nechoďte. Základem je mít dobře a systematicky natrénováno, ideálně pod dohledem zkušeného trenéra. Pokud tohle máte, tak poté je to „jen“ o nastavení psychiky před a v průběhu závodu. Lidské tělo je neskutečný stroj, který zvládne obrovské extrémy, ale pokud Vás zastaví psychika, tak ze sebe nedostanete ani polovinu a většinu závodu protrpíte. Nesmíme hlavně zapomínat na kvalitní trénink. Pokud v tréninku nedostanete tělo do nekomfortní zóny, tak tuhle hranici „sportovního trpění“ nikdy neposunete. Musím si zde položit otázku. Proč bychom měli trpět? Sport by nás měl hlavně bavit a pokud nás sport neživí, nebo nejsme zařazeni v reprezentaci, tak mi přijde velká škoda trpět, když si můžu tak krásný a přirozený pohyb, jako je běh, užívat.
